Rovnice o neznámé..

Dívka, jež vždy podle řádu,
podle vzoru autorit,
vždycky žila podle plánu,
bez svých snů a priorit.

Vždy jen příklad nevinnosti,
nic moc extra škatulka,
život zdál se bez starostí,
malá, vzorná šikulka.

Jak šel čas a dívka s ním,
začla hledat sama sebe,
neptala se, jestli smí
objevovat výšku nebe.

Rady starších nevnímala,
chtěla mít své zkušenosti,
překážek si nevšímala,
pozbývala nevinnosti.

Psala si svůj vlastní příběh,
obracela listy vpřed,
ztrácela se v snové hřívě,
hledávala zlatý střed.

Prošla spoustou kolektivů,
než našla své pravé místo,
ve světle všech reflektorů,
poskládané z jejích jistot.

Teď v životě bojuje,
s lidmi, které miluje.

Slýchává, ty hádky drzé,
jakoby jinak, jakoby cize.

Nadevše pro ni však zůstává,
její rodina,
k tomu se teď přiznává…