XXXX

Anotace: Poslední extatický příspěvek z prvního zpěvu, jehož původní strojopis byl psán za pomocí Vesmíru, na stroji Underwood, který miloval již Jack Kerouac, stav duše je tady a my víme, že beat nikdy neumírá "Člověk se nikdy neumírá, Člověk se nikdy nerodí"

XXXX.

Posledních pár vteřin, pramenité anxietní inferno do pouště spuštěné transferem hemisfér,  

vtažených do kořenové sítě reality nervových, nových paláců zemitých rájů nebes

zasazených do hlav světu, ve kterém  byl princ času celou tu dobu transcendován ohněm můsy, zdržen snem za pokoutní realitou,

zákulisím vidin vybrán sám, předehrou prozatímní vlády patrných i nepatrných zbytků Bdělosti roztrhán:

Vytržen jako vznět elevací ponechaných vstřícně beze změn

Vytržen ve třtinovém cukru pěn tančících ve vteřině zániku jak celý vesmírný sněm

Vytržen do loterie inertního výherce je každý jediný nový pamětník těch revolucí

souběžně ulétajících do dáli monzunů divokých bezkrevných štací

A Ona, jediná Ona

Jako Vytrhlá oční víčka ve třtině větru

Vytrhlý stesk spánku jarních dětí azuritu

Vytrhlý jestřáb z brázdy za úrodnou půdu

Vytrhlý Život ze semen, hnojiv a lístečků

Vytrhlý chvílí trvající jako nejhlubší sen ze všech snových hlubin

Vytrhlý modlitbou jež nikdy neodchází

Vytrhlý z rovin trvajících v kolejích po Životě

Vytrhlý do předem nakrev prosněného jsoucna

Vytrhlý páskou která jím píše jako nota smrti

Vytrhlý posedlostí nutkavých Nyní

Vytrhlý z místa kde předtím déle spal Život

Vytrhlý poslední kolébkou velebení nezjeveného nadaného počít vynalezené Vnuknutí

Vytrhlý blánou filmu který nadlouho nebyl nikým a ničím dotočen

Vytrhlý ze žití lyrikou dávných posvátných rostlin

Vytrhlý jako břidličnan na šlahouncích měkké želvoviny struktur lidské vize vakuua

Vytrhlý ze svého vědomí skokem do vědomí gnóse nelokální rostlinné

Vytrhlý jí samou bez duše půjčené za hlas skrz oči v Nás

Vytrhlý milostí zdarma daného jedu a krátkodobosti spásy

Vytrhlý střípkem Energie bez Počátku

Vytrhlý komplexností všech kvádrů existenční kubiky reality

Vytrhlý vysouvajícím výsměchem moudré hořkosti géniova smíchu

Vytrhlý písní ticha jež dýchala nedéle ve tmě polosněná

Vytrhlý salvou prognostik a membránou nad slovy Boha času uschlé duše

Vytrhlý tím čím je vše vícero než nic víc než utká kdy čas vesmíru

Vytrhlý neexistujícím rámcem za molekulu matérie duše

Vytržen vyhasínajícím otiskem jejích kořenů zanikajícího západu

Vytržen dlouhou nekonečnou spásou která je neosobním krásou na křídle motýla

Vytržen hlubinným díkuvzdáním všech modliteb stvůrce bytosti lidské

Vytržen zdánlivě z Přírody jako dno nástroje božské tvořivosti lůnem dechu kosmického

Vytržen planým objektivním zúčtováním se soudným dnem

Vytržen pachem nenastávající apokalypsy všech očí eschatonické bohabojnosti

Vytržen extází všech spících nocí kypících dechů  navždy ryze panenských

Vytržen úctou k Ní jak psychóza šamana kvetoucích uší po salvinorinu

Vytržen vinou nad bedrem všeho lidstva devastujícího vše na Modré Planetě

Vytržen mírou neopominutelné nenapravitelnosti klamné ženy mých představ

Vytržen dívkou chybové syntaxe ve skutečnostním hávu kulminujících Saltrixů

Vytržen Sokratovým daimónickým upírem komárem na nosu ďábla s boží sondou hvězd

Vytržen účtem za nabíhající procenta daní v zrncích hospod dočasného

Vytržen pro jiskřivou jiskru kterou měl brát jako „nalézej vše díky Ní“

Vytržen olympiádou věků na ramenou tvůrčích enkláv obrů

Vytržen omnipotentní povahou všech věcí Filmu univerza

Vytržen pásmem které se tvoří v očarovaných klenbách elipsy mozkové třtinky

Vytržen vhazovanými kostkami rovnic o nichž zákony pláčou protože nejsou známy Dnes

Vytržen celkovou globální prosbou o nápravu všech osudů mrknutí veskrze pozemských, solárních, galaktických

Vytržen reliktním symbiontem korespondence skutečného Snu vesmíru

Vytržen maličkou zprávou ve spárech písmen který jsi poslala

Vytržen z Poslaní: „Vesmír Tvůj Tvůrčí Bratr/Vesmír Tvá úplná tvůrčí Smrt/Vesmír Tvá síla k nové Energii“

Všem krásňoulinkatým snům o věčné neuskutečnitelnosti

snových Vizí o všech světech nad časem deště bytostí

sklenutých do mízní třtiny andělských hvězd

velebených nejněžnějším lístečkem nejvnitřnějších 

prázdnot plodnosti vřící nadčasovou břitvou  uspokojujících Naplnění

bezedné, nekonečně brilantní, omnipotentní inteligence Kosmické Duše.