Mít motýlí křídla,
obletím vodopád...
Bych jednou jen shlédla,
jen jednou shlédla,
z výšky a z mraků dál....
Z výšky a z mraků,
vidět svět plný krás....
kdo by jen nechtěl,
snad každý z nás
zatoužil někdy po výškách, dálkách,
po zemích rozličných, co jich jen jest...
Vzlétnou si někdy,
na motýlích křídlech...
Nadzvednout nohy
z prach svých cest....
Motýlí křídla
však nejsou k mání....
Jen slunce zlaté
zářící z dáli na pavlač domu,
jen pouhé zdání....
Jen to slunce zlaté,
do tváří mých pálí...
... a já myslím, že k mání jsou ... má je každý ... a dokonce o nich ví ... však když nalezne je ten pravý letec ... je to pak nádherný let celým světem ... srdcem ... duší ... i poznáním ...
26.01.2014 16:38:51 | Marcella