Květina

V dávných dnech příroda kouzla svá dávala,
V bahně a kamení květina zmírala.
Poníženě trpěla pro mou nenasytnost,
Stejně z ní stala se vyrvaná bezcennost!

Jak nedokonalé, vše k zániku směřuje,
a kat u šibenice oprátku šněruje.
Vzpomínám svět, vždyť krás zde bylo dost,
násilí, opilství, nevěrnost!

Kvítek sem rozdrtil v pěsti své sevřené,
život již vymizel z květiny červené.
Smrt si mě bere na výlet dlouhý,
brzy i Tebe zbaví Tvé touhy!