Stereotyp pondělka

Anotace: Asi se vám nebude líbit. Konec konců nejsem políbená básnickou múzou. Jen sepisuji něco, co mne zrovna napadá. Někdy vznikne něco děsnýho, někdy zase něco, co neublíží, ale zázrak to taky neni...

Sbírka: Začátky

... To že prý umím kreslit mi taky neni moc k ničemu, když už vás přestane bavit to, čemu věnujete 13 let svýho života... a najednou se máte rozhodovat, jak povedete dál svůj život. A to, že sem napíšu pár písmenek mi nějak život nezmění. Nevím, proč to stále dělám. Možná právě hledám další etapu, smysl života či směr jakým se mám ubírat. Nebo vám jen možná hraju na city. Kdo ví, co jsem vlastně zač. Ani já to nevím.

 

Stereotyp pondělka

            K.V.

 

Zas nemám sešit.

V celku už normálka.

Nějaký dějiny?
Minulost. Tož není co řešit.

 

Zas nemám návrhy.

Ach jo. Jde to se mnou z kopce.

Účast na soutěži?

To sotva! Zkorumpovanost a podvrhy! 

 

Bože můj...

Končíme až ve čtyři?!

Nekonečná buzerace.

Ta ženská mě snad doprovodí

až k zubatý na hranice! 

 

Pak zas domů

ve věčném shonu.

Nikoho už nezajímá,

že jsem taky člověk

- ospalá a unavená!

 

Tak to vidíte...
Pilná studentka,

šprtka, možná.

Dnes jsou to již přání

nesplnitelná a zbožná.

p.s. pokud vás zarazilo mé střídání spisovného a nespisovného jazyka, buďte prosím v klidu. Má to svůj smysl. Smysl vyjadřovat intelekt a náladu zároveň.