Pán a paní

Anotace: Životní příběh dvou muzikantů, se kterými se život nemazlil.

Už dlouho pryč jsou tyhle časy,
kdy „musíš to vzdát“ říkaly hlasy.

Zoufalý tehdy ztrácel jsem cestu,
zoufalý tehdy ztrácel jsem směr,
toulal se samotný od města k městu,
a vymetal nejhorší z pajzlů a děr.

Opojená slávou a svržená na dno,
nahoru i dolů to šlo stejně snadno.

Vyhaslá tehdy má vzpurná dušička,
vyhaslá tehdy mých očí jiskra,
kouření cigára a k tomu sklenička,
dát nohy nahoru a vyčkávat jitra.

Stalo se…
že muziky pán a muziky paní,
seděli na baru, pili jak Dáni,
to nejlepší pití, co bylo k mání,
a než oba usnuli, vyřkli svá přání.

„Ať není tak těžký,
si někoho najít,
a ať je lehký,
nechat smutek zajít.

Ať dodám si kuráž,
a zvednu hlavu,
a ať dopíšu tiráž,
dokumentu-vztahu.“

Vstávejte, vstávejte, je ráno pane,
máte mou kytaru, Vy opilý Dáne.

Zdál se mi sen, a byl o Vás paní,
pojďme ho žít, skončeme hledání.

Tak pojďme…(oba)