samasamota

Zase si sedáš vedle mě potichu,
díváš se prázdnýma očima vzhůru,
Od konce k začátkům, z dobrého ke hříchu,
lákám tě smyslně jak světlo můru.

nohama spleteni, pleta se pod nohy,
štěstí si pádem pak rozbilo ústa,
Ve tmavých koutech, sny modré oblohy,
poslední z posledních, co s Tebou zůstal.

Není to dávno kdy schoulená na prahu,
almužnu prosila vetchá jak bída,
Zda-li si plácneme, možná mám odvahu,
následný prvního u vesla střídá.

Šlapeme vodu, vana už přetekla,
sousedé skrz prsty budou se dívat.
Po cestách dlážděných míříme do pekla,
v kalužích budu Tvé odrazy hlídat.

......


Poslední v řadě si kapsy tahá,
stébla ohýbá kdo míří ke dnu,
lehnem si do trávy, když noc je vlahá,
nebo si k Tobě potichu sednu.