Panenka z porcelánu

Když večer ulehá do peřin
jako porcelánová panenka
připadá si.

Že ji štěstí ještě potká nevěří
a představuje si
jak ji někdo hladí vlasy.

Oči zavírá únavou
a přemýšlí co zítra
od rána zase na nohou
proč jsou stejná všechny jitra.

Z panenky z předchozí noci
je zase silná žena
v roli maminky
co vládne silnou mocí
co trápení žádné nemá.

Pro blaho svých ratolestí
úsměv za smutkem skryje
tedˇnení místo na starosti
pro děti srdce ji bije.

To už je úděl její
mít stále úsměv ve tváři
vidět jak se děti smějí
jak jim očka štěstím zazáří.

A přijde další večer
kdy maska dolů padá
že smí zase chvíli snít
je samozřejmě ráda.

A z silné ženy
zas se stává
panenka z porcelánu.

Pláč vidí jenom stěny
sílu ji spánek dává
k dalšímu ránu.