Lipový květ zanechal mi na rtech Tvou hořkost
Pravdomluvnost rozmrzele nechce vstát
a hrát hru o pevných slovech
..ponech si je ve svých okovech,
které máš ze lží kované
a roztanči si další kus vět,
prolhaný a falešný je Tvůj svět
Beztak jen tak plácáš
O lidech, o lžích budoucnosti
Uzavřel se svět v mém těle
a slzy vykreslily úsměv v koutku duše
Trpkost a špetka kamenné pravdy
kouká Ti z očí
Výsměch se skutálel po stráni vyhořelého svědomí
a utopil se na dně prázdné číše, kterou
dáváš pít svým bližním
Zvedám mrtvé tělo i její hlas..
Čas nestihl ji zhojit rány
...
Má bledou pleť a Smrt stala se její matkou
Mění se ..
V očích poslední zbytky zklamání
a já v nich čtu celý její příběh
...O Tobě a o mně...
rád jsem si ji přečetl, pěkná. Sice jsem měl trochu hlavu zamotanou z těch velkých písmen,ale báseň jako taková se mi líbila.
09.07.2014 10:52:53 | Benátčan