hodiny dotikaly k ránu
v nastalém tichu
vyhlíží
hodináře
stíny si krátí cestu
mají strach
aby nakonec
nebloudily
jen krajina za oknem
rozmazaně spěchá
je vůbec ještě
kam?
sama sebe se ptá
zvolní krok
a naráz
všecko čeká
(příchod hodinářův)
Nejhezčí.
27.07.2014 11:52:51 | maryshka
je tak tichá hodina
že slyšíš i zatajený dech
a hodinář?
pro orloje
ještě nepřišel
rozmazaný netrpělivý
sešitý drobnými stehy
jeho kroky se třepotavě potácí
tam kdesi za mými dveřmi...
27.07.2014 10:46:43 | básněnka