Hledám...

Hledám sám sebe, svůj pevný bod,
hledám, kdo pomocnou ruku mi podá,
rada či směr by mi teď přišla vhod,
zvláštní to pocit si v nitru mém hlodá.

Objíždím místa, ta důvěrně známá,
a vidím sám sebe, před mnoha lety,
něco je jinak, sám se nepoznávám,
cítím, že dělí nás odlišné světy.

Vzpomínek plno mi hlavou se honí,
jenže ty časy jsou dávno už pryč,
a moje mysl se k myšlence kloní,
že někdo mě zamknul a zahodil klíč.

Musím ji najít, tu postavu z davu,
musím ji přece už z dřívějška znát,
musí mi předat tu jedinou zprávu:
Kde leží můj klíč, kudy mám já se dát?

Čím víc ji hledám a v paměti pátrám,
tím víc se mi jediná myšlenka vrací,
že tímhle hledáním já sám vnitřně chátrám,
že cestami zpátky se nový směr ztrácí.

A jak stojím nad městem a dívám se zpátky,
na všechna ta místa, kde kdysi jsem stál,
myšlenka zjeví se na moment krátký,
že tady všude jsem byl a teď musím už dál...