To je krásné

Mých deset tisíc rukou se spojilo
objaly mě kolem pasu
řekla jsem
"to je krásné"
a šla jsem si obléct kalhoty
stále ve mně nezemřela žádná radost
je tam
napěchovaná v padesáti kilech mého těla
a další tři jsou mozek
a ty občas prostě nejdou unést
neudržím je
a hlava mi spadne na stůl
pokrytý špinavým ubrusem
od popela
v hospodě sedmnácté cenové kategorie
kde se můžeš vyfotit
u tabulky "Nekuřácký salón"
se zapálenou cigaretou v ústech
a vysvětluj si
že prostě nemůžeš unést všechny ty
děti zahrad
v tvé hlavě
stejně tě vyhodí z podniku
a nemůžeš tam už vstoupit máš červenou
a ukazovat neúnosnost svých květin
teď musíš jinde v jiných pajzlech
je to sice jako vyhrát Wimbledon na antuce
ale stejně tam neměli dobrý pivo
a obsluha byla nejhorší na světě
obzvlášť v době
když jsem tam pracovala já
a deset tisíc rukou mě neobjímalo kolem pasu
ale roznášelo pivo podnapilým filosofům
ve kterých radost umírá s každým dalším
mnou opravdu špatně načepovaným
půllitrem Svijanské jedenáctky