Stařec

Pod velkou třešní,
co zpívá píseň podzimní,
sedí muž v dešti,
starý,
a čeká až se rozední.

Tma byla dlouhá,
kolik vrásek během ní,
zmizela touha,
překryl ji lhostejnosti stín.

Co ten muž zažil,
každá jedna jizva vypráví příběh,
o co se snažil,
vzpomínal,když byl ještě dítě:
Nevinné dítě co nemusí snít,
dítě co dokáže svoje sny žít.

Muž si utírá
z tváře slzy
život jen předstírá,
"Není na smrt brzy?"

Vychází slunce,
nebo je to klam?
Slabě tluče srdce

"Už jsem tam?"