Tři příběhy...

Anotace: (.);(..);(...)

(.) Stála tam sama,

na kraji chodníku opuštěná…

Bota

s tkaničkou rozžvýkanou,

která zatratila svého pána…

 

(.) Svět okolo ni pomalu utichal,

jako včera,

dnes

i zítra…

Rozlíval se

do monotónnosti pouličních světel

a ospalý jorkšír

nám do toho pod okny pískal…

 

 

(..) A ty už mi zase nevěříš…

Prej,

že stále jen lžu…

A pod polštářem zavoní rozmarýn,

který mozoly v dlaních rozdrolím…

                … Do vlasů ti ho nasypu…

 

Až usneš,

prozradí ti tvojí pravdu.

 

(..) Naši lásku zamkněme na petlici,

zrezivělý klíč od ní

si navzájem vrazme do hrudi,

(pokud možno)               

… co nejblíž k srdci.

 

 

(.) A na tu opuštěnou botu

začalo najednou ze stromů pršet…

A ti sobci,

zahleděni sami do sebe,

to ani nepostřehli…

Nepřestávali

venku

prádlo

na šňůry věšet…

 

 

(..) Kdysi dávno

jsme naši lásku v kapse

čtyřikrát otočili…

Jako poslední drobný,

který jsme v zapadlé hospodě,

na nádraží,

do forbesu naházeli…

 

(..) A najednou,

kvůli té naší

biografii lásky,

vyčítáš mi každý večer

před spaním,

že máš na ksichtě krém

vyhlazující vrásky…

 

Promiň drahá,

ale jsou to jen tvoje

žvásty…

 

 

(…) Automutilační princezna,

která přitančila ze sálu našich snů…

vize o ní je černobílá,

i v našem barevném spektru.

Lehce zrní,

poblikává…

Se slzami v nose naříká,

prej,

že se jí ztratila bota…

 

 

(.) Stála tam sama,

na kraji chodníku opuštěná…

Bota

s tkaničkou rozžvýkanou,

která zatratila svého pána…

.

.

.