Trváme

Na náměstí Míru trvám

Trvám jako podzimní deprese

kterou nikdo nezval, přesto se vrací

Trvám jako květ pampelišek

jako ranní mlha na zápraží

Po nábřeží s listy proplouvám

S mlhou kolem ramen

vrby mlčí

Jednou se nerozhlédnout

a svět by byl jednodušší

Občas jen tak sedávám

na lavičce a čekám

čekám, až mě inspirace pohladí po tváři

konečky prstů

dříve cítily nejněžnější doteky

teď - hrubé jako skála

Jsme jako fénixové

jenže místo popela

povstali jsme ze sraček