Jen malou chvíli to vypadalo,
že nás slunce potěší třásněmi.
Tolik by to pro mne znamenalo,
nemusel bych v okně zasněný,
vzpomínat na léto, jak sálalo,
nesděloval své stesky básněmi.
V oblacích, zjevila se průtrž,
slunce ji naplnilo k okraji.
Chci tě zřít hodiny:„Prosím vydrž!“
Než myšlenky mé - klidu doznají!
Krásná, Marty, snad bude brzy líp :)
23.11.2014 18:53:59 | iluzionistka