Nebuď, má milá, smutná tak ...

.

Tak mi ujel další vlak
život si se mnou divně hraje
už nedívám se do oblak
tíhnu k hroudě svého kraje

Na perónu života
si osud jak chce kolotá
ale má i krásná zákoutí
když prohlédneš ho nakonec
je tu smrt, ta divná věc
lehce s tebou zakroutí

Vážím si zbytku pěkných chvil
na tomhle světě plném krás
hýčkán zájmem vilných víl
pak mě mučí starý ďas

Na palubě kurděje
v srdci zbytky naděje
mnozí se tomu začnou smát
tak pluji s proudem, Bůh ví kam
smysl v tom dávno nehledám
nad hlavou krouží černý pták ...

.