byl to jeden z těch večerů
s podivnou volností
kdy celé tělo
jediným smyslem
každým pórem
vpíjí slast
když se v ní toulám
sám její část
volské žáby vytrubují
příchod noci
přes vodu se nese
hlas lelka
a nějací tvorové
svým zpěvem
ukolébávají ostatní
pocit niterné příchylnosti
k ševelícímu listí
kdy se dech tají
a mysl dřímá
majíc tak daleko k bouři
jako hladina zrcadlivá
nikdy však úplně klidná
Právě padá rosa a ten vlahý večer se mi dotýká, básnička je krásně rozevlátá.
18.12.2015 20:38:21 | carodejka
Krásně se rozjímá v blízkosti vody. A máš pravdu. Klid hladin je báječný právě proto, že obsahuje jakýsi neklid tvořený životem a křehkým napětím z ukradené chvíle. Napsala Bufo bufo a skočila placáka, až se po ospalém rybníce rozběhly olympijské kruhy. KVÁÁÁ :O)
27.03.2015 20:55:58 | Tichá meluzína
...co je bez chvění,to není pevné...píše se v jedné básni od klasika....Ji.
27.03.2015 20:26:02 | jitoush