Kavárna opuštěných duší

Kavárna opuštěných duší

Anotace: Ze sbírky: "Andělské tváře"

Sbírka: Andělské tváře

Kavárna opuštěných duší

 

 

Z kavárny u nábřeží sleduji

tváře postav, které neznám

a vůbec toho nelituji.

-

Na druhé už dávno nehledím

a vlastně ani na sebe.

 

Hořká vůně line se ze šálku

a roztahuje se mi v plicích

spolu s kouřem z nedopalků.

-

Kávu už dlouho nesladím

a vlastně ani nekouřím.

 

Naproti mně prázdná židle,

na níž měla ona být

a smát se na mě při jídle.

-

Zvykl jsem si snídat sám

a vlastně, být sám.

 

Opuštěné duše u ostatních stolů

sedí bez hnutí a zkroušeně

se noří do svých bolů.

-

A já mezi nimi

nořím se též.

 

A přece hluboko v duši

cosi mi dává novou sílu,

abych tuto seanci neporušil.

-

A doufám, že ten pocit naděje

není jenom lež.

 

Z kavárny u nábřeží sleduji

tváře dívek, které neznám

a trochu toho lituji.

-

Ale kolik ran může srdce snést,

než se nadobro zničí?

 

 

 

 

Autor Miro Sparkus, 08.04.2015
Přečteno 520x
Tipy 8
Poslední tipující: Křemen, jitoush, Avola, Nikita44, knihomolka, VEDz RVAHEs
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Pokud se jedná o lásku, pak srdce funguje jako játra. Vždy doroste aby mohlo milovat a milovat lépe než milovalo.

08.04.2015 01:32:05 | VEDz RVAHEs

V to doufám...

09.04.2015 14:13:23 | Miro Sparkus

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí