jdeš s otevřeným srdcem dítěte
tak prostým
jdeš k našim dveřím opuštěným
kde já člověk prosím
o kousek světla s teplem domova
omámen tvými ústy
v nichž nedozírná pokora
rozechvělý
mlčím
.
.
.
poklekám
.
.
.
aniž
tuším
Tvá slova z básně mně znějí jako zpěv andělů, tolik jsou čistá a pokorná...
Děkuji :-)
27.11.2015 20:18:27 | Helen Zaurak