Tygr

Můj tygr usnul nad šálkem čaje.

Nechci mu spílat, je to už let...

Míchám ho lžící, sama se kaje

a lžička cinká o kraje vět.

Je mi tak plaše, tíží mne tichem

a stránky voní jak starců vrásky.

Šustí si pod prsty, bezzubým smíchem,

bez planých slibů, bez nadsázky. 

Tygře, tygře, klidně si spíš,

jestlipak ve snech planeš jak dříve?

Tvá hebká kůže je odraný plyš,

tvé drápy tupé, bezbranné, křivé.

Jednou se nevzbudíš z plachého spánku.

Ten den čaj zamíchám zas, jak to znáš.

Pak půjdu s tebou... otočit stránku

našeho života,  který už není náš.