po špičkách...
po špičkách...
ten den byl lesklý
jako jedno plátno od Dufrese
dejéneur intime
nahá žena
pevná a plná života
růžová jako nehet
s tělem co zpívá
a které má vláhu úsvitu
takové zátiší
až na to
že není ztichlé
prodchnutá
zvláštní vůní
a matnýma očima
z hypermanganu
oheň všeho ji prostoupil
takže žhnula tam
kde ženy žhnout mají
aby se uzavřel obvod
díky němuž cítí
pevnou zem pod nohama
kápla mi vosk na víčka
a já se díval
přes vroubené průčelí
se vyklánějí chrliče
jako utkvělá představa
v hlavě monomana
namalovaný obraz
vesmíru na rovině
led je modrý
od stoupající mlhy
ledovce ponořené
do smaragdové zeleně
kolem hopsají kamzíci
proplouvají zlatí kanicové
loudají se mroži
a kranas proskakuje
polární kružnici
Komentáře (6)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
když člověk našlapuje po špičkách, může vidět a prožít zázraky z tvé básně. ten kdo dupe po všem krásném, zůstane navždy chudákem. moc krásná báseň
18.02.2016 14:53:15 | Dagmar
když člověk našlapuje po špičkách, může vidět a prožít zázraky z tvé básně. ten kdo dupe po všem krásném, zůstane navždy chudákem. moc krásná báseň
18.02.2016 14:52:18 | Dagmar
lesklost je nádherná... v jakékoli podobě...dnes jsem hodinu a půl plavala a bylo to úžasný... úžasný... úžasný... potřeba vypnout, necítit, neřešit, jen se pohybovat... a pak jsem si dala volno, čtvrtek a pátek nic... úleva...
21.01.2016 01:01:29 | zelená víla
