venku se táhnou
temná zoraná pole
s cáry sněhu
za nimi lesy
v nichž se ukrývá
genius loci
po deštěm skrápěné
údolní nivě
kráčí za koněm a bránami
osamocený rolník
vstříc noci
listy plavně klušou
podél cesty
ženou se o překot
a vítr syrově kouše
krajina divá a barbarská
prověřuje
zda je možné
hníst hmotu dle člověčí vůle
je snad jiným
druhem hlíny
srdce lidské?
nevinnost zračí se
v dětské tváři
pod jizvami nedotčené
Až ke dřeni...
26.10.2016 22:11:36 | Milena
Jsem z vesnice, znám práci rolníka a koně jsou láska na celý život. Tvá báseň mě velice oslovila.
06.10.2016 21:59:10 | jitka.svobodova
včera jsem zaslechla čtyřletou Adélku říkat čtyřletému Markoví, víš, žádný útoky ani zlo není, jsou jen a jen v televizi ve zprávách... proč rozebíraly zrovna tohle mi uniklo, ale neuniklo mi, že u toho popíjely kakao, jedly loupák a Adélka měla nohu přes nohu... usmívala jsem se... tvářily se tak důležitě a přitom něžně jsou do sebe přeci zamilovaní...
30.04.2016 01:05:29 | zelená víla
Já myslím, že je to kouzelník. :O)
07.04.2016 22:27:21 | Tichá meluzína
je výsadou muže obdělávat svou zem s trpělivou bezelSTně dětskou vírou ve sklizeň :-)
06.04.2016 23:26:31 | Malá mořská víla