Stroj

O půlnoci zvláštní mne pocit probudil
Pocit, že mi někdo cosi odcizil
Cosi nehmotného – vlastní duši!

Chce odvésti mne, nevím kam
Chci bránit se, však lehce podléhám
Jsem stroj, jen prázdná schránka

Je nás mnoho, je nás více
A šeré světlo Měsíce
Prohřeje naše mrtvolné líce
Neboť nyní je nás dosti
A ve vší své spanilosti
Nepodléháme zjemnělosti

Jak kolonie mravenčího lidu
Třeme život, pojídáme bídu
Jsme stroj, jsme kolonie

Vše strávíme, vše utratíme
Vše pro vlastní potřebu přetavíme
Jsme oběti svítící bedny