Apatický rozum

Myšlenky prokládám apatií

co klid mi vnitřní dává

a nad domem zas mraky se honí

z okna tramvaje vidím

jak i toto jaro roste tráva

jako můj věk a starosti, co zas příjdou z rána

šeď domů, dítě na koloběžce

nesmím ten úděl svůj chápat tak těžce
 

plochý zvuk hučící dopravy

a světlo skrz rohovku proudící do hlavy

na čím jen přemýšlí ty stálé povahy?

nevím to, usínám lehce.