Havranova potěšení

Havranova potěšení

Anotace: Ze života. Nebo ze smrti?

Hrobník je kopa veselá,

lopata, klobouk do čela,

rakve pro otce, matku, syna,

vše prvotřídní truhlařina.

S úzkostí hlídá dobu tlecí,

nikdo nesmí hnít déle přeci!

 

Někdy se hrobař cítí sám,

tak dělá druha mrtvolám.

Ač v jejich blízku hýří slovy,

žel, nikdy žádná neodpoví,

a ač se řehtá zvesela,

ani to žádná nedělá.

 

Havran však není nikdy sám,

to já s ním všude chodívám.

Není mě vidět, slyšet ani,

jsem závan větru, pouhé zdání,

a čas mi krásně utíká,

když poslouchám smích hrobníka.

 

Hrobník je vtipný společník,

nosívá černý převlečník.

Přehojný pohled na kosti,

jest mu důvodem k radosti,

přečastý pohled na truchlící,

jest příčinou mu k veselici.

 

A já vždy s ním se veselím,

Mrazivým těžkým hlasem svým.

 Přijde konečná bilance,

dáme se spolu do tance,

do rytmu klapem patami,

a zesnulí tlí pod námi.

Autor SiristenGraydu, 08.05.2016
Přečteno 247x
Tipy 5
Poslední tipující: JSJ, Móny, Frr, Lioness, Mácha
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

no..o čem všem se dá psát viď?

22.06.2018 09:05:30 | JSJ

Nevím jistě, jestli to byl negativní, či pozitivní komentář, ale každopádně děkuji :)

23.06.2018 08:04:25 | SiristenGraydu

Pěkně napsané

09.05.2016 06:50:43 | Lioness

Jsi smrt?? :-))

08.05.2016 23:31:27 | Mácha

© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 | Facebook, Twitter