Už to tady nevydržím,
je to pořád dokolečka.
Ještě přivoním si k růžím,
na svobodu pustím křečka.
Už to tady nevydržím,
mám sám sebe za blbečka.
Vrátím vše, co komu dlužím,
těch pár knížek a cédéčka.
Už to tady nevydržím,
nemohu to snášet více!
Lepší skočit do ostružin
nahý jako jitrnice.
Už to tady nevydržím,
přijď si pro mě, Klekánice.
Utraťte mě někdo prosím,
a odvezte do márnice.
Už to tady nevydržím,
pro sebe si často říkám.
A když to pak stejně zkusím,
nevede to vůbec nikam.
Už to tady nevydržím,
tohle pro mě prostě není!
volám k otevřeným dveřím
doma sám, jak ve vězení.
...ach :-( ... já ... velmi s Tebou soucítím...sluníčko...
18.05.2016 01:58:33 | tvořilka
Doma sedím, čekám konec
dojmu, že jsem bezdomovec.
Světlo svítí, voda teče,
čas se zoufalecky vleče.
Rozkvetly první kosatce,
mám se tu jako v pohádce,
jenom už nevím, ve které,
doufám, že alespoň v některé.
18.05.2016 02:12:22 | el sereno