vtloukám si ta slova do hlavy
přebírám jako růženec
co tebe v rukou pálí
ty ..ústa z představ utkaná
bolavím
že věci jsou někdy výš než blíž
v dáli
neslyšíš..?
má křídla
s podzimem
s tažnými ptáky
taky na lodích
tam kde snad potkám svou ozvěnu
už se blíží Morana
a já slunečnice
chci slunce více
dřív než..
vždycky tak trochu umřu
než se zas narodím
pro_změnu
je dobré žít...
06.10.2016 20:24:43 | enigman
Krásná báseň, libozvučná... a s nadějí :-)
28.09.2016 16:12:24 | Helen Zaurak
Jsem tu na Literu čtvrtý rok a vnímám mnoho změn. Díky.
27.09.2016 23:04:15 | VEDz RVAHEs
Krása...úsměv...z.
27.09.2016 22:32:15 | zdenka
ať těch znovuzrození je co nejvíc.
26.09.2016 21:55:41 | klaun
Překrásné. :-)
26.09.2016 04:54:09 | Iva Husárková
Připomněla mi slunečnice na zahradě, před očima naskočila zima a hejna ptáčků, mají ji nejraději, nestačím přikupovat. A pak z těch semínek, co přežila
a zakořenila, vyroste sem tam nějaká slunečnice... :)
25.09.2016 17:30:34 | Philogyny1