Jsem trochu jako masochista,
který si sedá na osten
a ví, že ho čeká bolest jistá,
když v duši vládne chaos ten,
jenž provází mě po věky věků
a od nějž nelze ulevit,
to možné je říci o člověku,
jenž nenachází v duši klid.
A tak utíkám do přírody,
za sebou nechám města svody,
abych se Bohu vyplakal.
Z nitra cítím paprsek hřejný,
teď vím - není to beznadějný,
jen musím kráčet s vírou dál.
A jdeme.. :) Krásné :)
13.10.2016 14:25:25 | Barčík
díky moc za přívětivý komentář :-)
13.10.2016 15:11:24 | Jenda P.
hezký sonet, chválím :-)
11.10.2016 10:00:24 | hledač
díky moc za pochvalu :-)
11.10.2016 10:03:23 | Jenda P.
To je skvělý, skvělý, nevzdávej to. :-)
28.09.2016 04:40:04 | Iva Husárková
díky moc za povzbudivou reakci, díky :-)
28.09.2016 10:41:12 | Jenda P.
Nablízku je Ti Lásky Král :-)
27.09.2016 11:46:53 | Tvořilka Lenka