Máma
Máma
Moje mamka nemaká, sotva jít má kam.
Jako děti nás máti nechá zmlátit
chlapama, co svádí. Úsměvem sladí,
u kohož se zatím usadí. Teď na nás vadí jí,
že nejsme k ní svatí. Dojde jednou snaď jí.
Těžký žít s mládím takovým, i když to svádím,
těžký psáti o tom, jak tehdy sám doma spáti.
Furt měnění adres, do školy jeden dres.
Jí přeju trest za test překonat z minulosti útes.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Rodiče si hold nevybíráme.Měli bychom se, ale snažit vyvarovat se chyb, které oni dělali.Tak to cítím já za sebe, no, a v tom je i možná můj smysl života, kterým jsem byl obdarován.
27.09.2016 16:21:47 | Jeněcovevzduchukrásného
Ach to velmi smutné.... Moc a moc Vám přeji, aby jste měl v žití už jen a jen dobré chvíle a ty zlé vzpomínky, aby se rozplynuly... Jste vážně převelmi cenná bytost a máte talent psáti básně tak, že osloví..
27.09.2016 14:12:10 | Tvořilka Lenka
