Světlo odvěkého žití

Já nejsem žádná VIP ani hvězda ze sna,

po žádné slávě neprahnu, svý tvorby se však nevzdám!

Jsem ta, jež celému světu své básně ukázala,

nepatřím mezi tu většinu lidí, jež to vzdala!

Prostě jedu dál a nenechám se odradit?

A pro co žiješ ty? Chceš svůj život zatratit?

Někdy velkou bouři v srdci zažívám,

já nikdy však to nevzdala: Co uděláš, se ptám

Odpovědi těžko hledáte, a nikde nejsou napsány

Ta odpověď však ve vašich srdcích spočívá

a z vašich úst se tiše derou ven

Za každé slovo lidstvo složí účty v jeden den

Co mě na srdci tíží, to napíši verši do básní,

a v duchu stále křičím: Ach naděje má! Nezhasni!

Co mě na duši bolí, to vyjádřím slovy na papír,

deprese mne vysávala, chovala se jako upír!

Temnota mou duši se snažila svou silou zatemnit,

však běžím k Světlu, i když vím, že bývám v temné spleti

Proti Temnotě jsem se obrátila zády,

a více se nerozhlížím, i když mne svět k pláči svádí

Má duše z plných plic křičí: Nevracej se zpět k Temnotě!

Záleží na každým z vás, jakou cestou se teď vydáte!

Občas mi to někdy nezní a rytmus není ten správný

Záleží teď na to jaké cíle máte, jen si je správně stanovit,

a budete žít v blahobyt, chudoba vás nikdy neskolí,

dny trápení již minuly, šťastné časy k nám rychle míří,

Radost a Láska, nechť skrze nás se šíří

Ať Radost a Lásku do svých srdcí pustí ten,

kdo prožil mnohé beznadějné strasti

Nikdy a nic špatného již nepozná,

úzkostných okamžiků roztrhne se opona,

zmizí kamsi do neznáma a zpět se nevrátí

A proto smysl má cíl hledati,

tak dnes můžete k němu správně dojíti,

dokud Světlo pravdy tkví tu