Anotace: ...věnováno...
chci se s tebou ještě smát
a povídat si
říkat
nesmysly
.
.
.
řekla jsi mi
mám rakovinu
tichem jsme to
zamluvily
a znovu ono tušení
loučení
teď
kdy konečně jsme se
potkaly
máš v sobě svírací kazajku
zpřetrhat tak její přezky
všecko vyrvat
jedním tahem
všecko to co bují
smrtí
18.10.2016 21:40:10 uživatel smazán
tohle je mi blízké...po čase se člověk naučí žít s různýma hrůzama, ale pořád tam jsou a čekají...
18.10.2016 17:08:47 uživatel smazán
rozumím...