Poslední schod

Ze stromů listí se ztrácí,

vzduch je vzpomínkami syt.

V podvečer domů se vracím,

mít tam koho pozdravit,

u dveří se nepokácím.

Schody zarostlé jsou mechem,

němí svědci velestesků,

poslední z nich hlavou trefen.

Napíšu ti esemesku,

vystačím-li ještě s dechem.

Volám, ale ztrácím hlas.

Třeba to tak hrozné není!

Bylo to však nadoraz.

Země chladne po setmění..

Lásko!

Zlomil jsem si vaz.

... (a) časy, ty se teď mění.

Chtěl jsem ti aspoň napsat vzkaz.