Pocit
rozpínajícího moru
čas najednou tiká polehounku
Nelze mě polapit.
Nač lidé nenávidí?
Oči bez diamantu
a záře blesku
ohnivému fénixu
chtělo to odvahu
růže znesvěcena
Kněžna zaklela.
Je to rána Boha?
Nevím.
Proč my,
plody
vzkvétáme ve hříchu.
Člověk cítí,
tíhu,
Zlo plete šálu.
Ta věčná tma a klid,
jakoby slibovala slib,
Spasení.
To není šála ale smyčka
ta nehřeje ta pálí
je ale možné že zrak mě šálí.
Líbí se mi to dílko
03.12.2016 21:39:20 | klaun