Upíři?

Ležím už v posteli,
slunce dávno šlo spát,
teď abych začal se bát,
že opět se osmělí.
Že zase přijdou,
postavy tajemné,
a zakousnou se,
do krku, krve napijou se.
Ty jejich návštěvy,
prospím, já vím,
však zděšení nastane,
hned jak se probudím,
v depresích noc se mi projeví.

Jsou to ti upíři,
co v noci hladově,
ke mně si to namíří,
okno rozbijí surově,
do krku kousnou mě bleskově,
a tiše se smějí, jak mě vysají?

Ne, je to nemoc,
nemoc z povolání,
před kterou není pomoc,
teď už nikdo mě nezachrání,
teď už nikdo mě nezachrání,
teď už nikdo...