Bezobsažná

Tak o strom opře záda

a kroužek kouře na rty.

Nikdy je nevykládá,

jen stále míchá karty.

Při každém snímání

vytáhne žolíka.

Mizí za svítání

s potleskem publika.

Publika z lesních stínů,

kmenů a jehličí.

Pak celé louky blínu

odnese v náručí.

Hej, ahoj, pojďte s námi!

Psát básně bez poslání.