VODA

Kapky plynou po Tvém těle, slévají se v pramen.

Podél spánků převesele, kol oblin Tvých ramen.

Na své hebké cestě dolů, s gravitací pevně spjatá.

Přes vrcholky hor co spolu, do úpatí voda chvátá.

Sotva jednu křivku minou, zpomalit se nedaří.

Když na trase míjí jinou, nová stéká po tváři.

A tak dál se mazlí s boky, po stehnech se vydává.

Kap a kap si zní jak kroky, konec cesty nastává.

Už dál nemá právo těsně, dotýkat se TEBE.

Do sifonu míří přesně, kde v trubkách chlad zebe.