Kdo může být učitelem?

Anotace: Omlouvám se délku, ale zkrátit to vážně nešlo. Přepracovaná výpověď učitelky 9. třídy ZŠ. Původní text je nepublikovatelný.

 

Ten, co udrží křídu a moč,
čtyřicet pět minut, to je omyl,
ráda bych vysvětlila proč,
tak, aby vás stud nepolil.

 

Moje praxe z devátých tříd,
když jistotu střední školy mají,
učiteli to zákonitě bere klid,
žáci učit se vůbec nehodlají.

 

Škola je pro ně plná nudy,
proč do školy chodit musí?
Kluci s vousy, holky bez podprdy,
vzdělání se jim kolektivně hnusí.

 

Škola pro ně pódium divadelní,
kde předvádí se jak na estrádě,
pro zábavu jsou předurčení,
důležité, žíti stále v srandě.

 

Připraveni? Vcházím učit svojí třídu,
žáků počet malý mě nechává chladnou,
naproti v Žabce nakoupí si v klidu,
před vstupem do třídy si ještě bágnou.

 

Kuřivo je rozmanité, násilí nedělaj si,
tráva, cígo, no co je zkrátka k mání,
spláchnou to Redbuly a schroupnou čipsy,
po akademické čtvrthodině, stav ve třídě doplní.

 

Než na ně únava padne, třídou lahve poletují,
občas se ty lahve ve vzduchu sráží,
pitný režim školní řády přec zaručují,
následně o jazyk “vzletný“ se hned snaží.

 

Vulgární výrazy pro ně denní chleba,
všichni ty části těla známe,
jejich nepřítomná mysl tupá,
z plna hrdla, nahlas se tomu chláme.

 

Pro klid v duši ukřičím je jen stěží,
utišit se ty “štěbetálky“ snažím,
hlasivky ten nápor jen tak nevydrží,
nervy na dranc, nakonec přec je utiším.

 

Začíná část ve třídě z nejklidnějších,
když včerejší deficit dospat musí,
noc strávenou na sociálních sítích,
hlavy na stole, zachumlané do kapucí.

 

Nutné podotknout, že pouze třetina,
příznivci Emo si lokty žiletkou hyzdí,
zbytek osazenstva, korespondenci začíná,
mobil k tomu nutný v nudném prostředí.

 

Konečně s výkladem mohu začít,
nemusím bát se, že něco zkazím,
výklad jednoduchý by měl stačit,
nikdo nevnímá, i když se snažím.

 

Jedno jim, jaká učební právě probíhá látka,
ani zpráva o elixíru nesmrtelnosti by s nimi nepohla.
NUDA K CHCÍPNUTÍ! O penál opřená cedulka,
na nic kloudného než usnula, se žákyně nezmohla.

 

Dívenka ta, bez přijímaček na gymnázium míří,
s její gramatikou je to vskutku podivné,
ona se však kvůli tomu ani nepýří,
i když běžně píše „lžýce“, „výtr“ či „bríle.“

 

Co nám kantorům ve škole vadí,
za tabulí se vložky i toaleťák použitý skrývá,
špendlík v křídě ten rozhodně nepohladí,
v rámci demokracie to učiteli snášet zbývá.

 

Zvláště si dávejte dobrý pozor,
máte-li učit je jazyk Český,
jaký jim dáváte věty rozbor,
co z nich vypadne, není vůbec hezký.

 

Pozor na možné dvojsmysly,
jako, “chlapec měl malého ptáčka“,
nebo, “Láďa objel celou vesnici“,
to pro ně humoru nejvyšší značka.

 

Také nedávat jim nikdy příklad,
“jedli jsme vejce natvrdo“, hned jsou jako herec,
příznivci Prciček a z Kameňáků výklad,
a z geometrie je láká pouze kosočtverec.

 

Uhrovití žáci, se zastydlou pubertou,
vulgární výrazy na lavice čmářou,
donutit očistě zabere chvilku pouhou,
potom ředidlem za silného pachu je smažou.

 

Když totální výtlem na ně dopadne,
rovnátky o lino na podlaze tlučou,
některé zachvátí pohyby záhadné,
zabývají se činností nekoordinovanou.

 

Občas také někoho z nich napadne,
že noviny na okně hezky s čmoudem hoří,
vydávají zvuky zvěře lecjaké,
do muziky z mobilů, své uši noří.

 

Vyvětrat je třídu posléze třeba,
tak většina nahrne se k oknu,
mezitím jim z lavice zmizela,
inteligentní modelína a část Blesku.

 

Vyšetřování se v slovní souboj zvrhne,
„Prase, buzno, faráři a drž hubu!“
Občas k záchodům se někdo zvedne,
jsou silně citlivý k svému názoru.

 

Z prokouřených hrdel se jim linou písně typu;
„Jsem gay, jsem teplej!“
S kšiltovkou na hlavě podobný lego panáčku,
prostředníčkem vztyčeným říká, že je jedinečnej.

 

Během prázdnin dva dny venku strávil,
realita každého dne pro něj značí,
než aby se kyslíkem venku zabil,
raději usednout doma k počítači.

 

Vzácně spatřiti je možné také žáka,
jehož vina, že zarytě mlčí a nekrade,
kterého nezajímá obchod Žabka,
místo hulení, se raději do knih zahrabe.

 

Potom, když sedmnáctého žáka na WC nepustíte,
křičí:„To si snad děláte prdel? To je moje právo!“
Tím křivdy na jeho právech se dopustíte,
nechat na sebe řvát a nadávat. Kde učitele právo?

 

Tělesné tresty použít nelze,
ani mobil nemůžete zabavit,
vyloučit ze školy? To taky nejde,
souhlas jejich na to musí být.

 

Čeho se vám od nich může dostat,
křivé obvinění za sexuální obtěžování,
se žloutenkou se u nich můžete potkat,
zůstane vám, po vších škrábání.

 

Někdo z vychytralých žáků si umí poradit,
zavolá, že ve škole se bomba nachází,
při evakuaci si naproti sportku jdete vsadit,
ostatní kantory sanita do Bohnic odváží.

 

Tím adrenalinová výuka končí,
vezmete na uklidnění prášek a jdete pro vodu,
výuka na škole horor od Hitchcocka předčí,
ti největší šílenci zůstávají až do důchodu.