Vítr

Na střechy domů padá déšť, sedím v tichu- jen ty řveš.
Nikdo neslyší ty slova silná a tvář je bledá uprostřed temna.
Od kapek deště odráží se světla, mezi nima slza- má věčná kledba.
A duhu nevidim ,tak jako přání splněná
Do domu vcházím , padám na kolena.
Pod tíhou vzpomínek, mysl dveře zavírá
A průvan sfoukl plamínek , co tolik hřál.