Ano, peču

 

 

Těsto  zaděláš

ve vláčném dnu

a pod plachetkou

necháš volně dýchat

 

bude vypouštět 

dýchavičné bubliny 

bude ržát měrku žita

s mořskou solí

ze sklípků plic

do žlabů černých koní

a možná spadne na dno

jak běžec bez hranic

 

(umělé dýchání vzpomínek před troubou 

zatím pověsilo na hřebík do CO skladu plynovou masku číslo jedna)

 

ta noc bude pomalu 

kynout do rána 

pak přikrmíš hlad

prohnětáš znova

s půjčenou barvou

červánků podvečera

budeš péct

všechnu tu něhu 

mezi prsty 

hodinu a pět minut

do dvou pevných

pecnů chleba