Vzpomínka

Byl jsi členem rodiny 

Se čtyřma nohama

Rád si strkal čumák do hlíny

S nezbednýma očima

 

Přinášel jsi radost v krutých chvílých

Když člověk nemohl dál

Dával si laťku v nemožných cílých

Úsměvem únavu zahaloval

 

Vždy vítal jsi mě jak po měsíci odloučení

I když byl to jen krátký čas

Až do chvíle kdy přišlo opravdové loučení

Kdy přeběhne po zádech mráz

 

Člen rodiny který náhle není

Jen obojek jako vzpomínka

Náhle svět kolem se změní

A slza z očí opět uniká

 

Už nepobíháš kolem do kola

Nehraješ si střeštěně

Nedupeš  ve stylu příroda volá

Znám tě už jako malé štěně

 

Když viděl jsem tě tam ležet

Přál jsem si ať se probudíš

Že opět vstaneš a začneš běžet

Jakmile mě ve dveřích uvidíš

 

Nyní však věčným spánkem spíš

Na zelených pláních ležíš

Snad o něčem krásném sníš

Jak vídám tě ve snech když běžíš