Otupěle vidím světla
jak planou podél silnice
a můj mozek sotva vnímá
jaká je teď stanice.
Žaludek na vodě
v hlavě mi hučí
dlouho jsem nejedla
útroby skučí.
Ve vagonu lidských zombie
nad ránem se ocitám
když na mne z nich jeden šáhne
v cukuletu procitám.
Zaculí se, pošle pusu
já odvrátím se s odporem
půlka chlapů civí na mě
mávám tu snad praporem?
Konečně jsem dojela
do stanice cílové
uběhnu si těch pár metrů
a jsem tady, domove.