Souboj

Souboj

Anotace: Tuhle báseň jsem napsal nedávno, kdy jsem se v rámci své bipolární poruchy ocital v mezidobí, tedy od deprese k mánii.

Již černá mračna s mohutnými chapadly ustoupila,
jakoby ani netušila, že jednou skončí jejich sláva.
Konečně se vzdala a všechno doufám pochopila,
tak jako já, když ze sopky na mne řítí se žhavá láva.

Těžké a neprodyšné závěsy pomalu se odhrnují,
aby daly šanci slunci, které tak zoufale potřebuji.
To, které tak neskutečně dlouho jsem postrádal,
za které jsem každý ponurý večer boha požádal.

Vzdával jsem to, byl naprosto zničený a zoufalý,
přesto, že často to přichází a já dobře to znám.
Tentokrát však bojoval jsem se sedmihlavou saní.
Pár hlav jsem uťal, ale ony znovu zvedaly se
jako monstrózní nadpřirozené bytosti,
které po hlavě mne mlátili a já krvácel…

Jak šťasten jsem, že konečně všichni odchází,
tak jak zrádně zaútočili, když jsem to nečekal.
Byl jsem tenkrát na výsluní, múzy mne vábily,
tak moc jsem si věřil, že básně budu psát,
tančit s vílami na louce, zpívat a hrát…
Autor Ruda, 22.03.2018
Přečteno 310x
Tipy 6
Poslední tipující: Iva Husárková, Frr
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Krásné, Lovecraftovsky temné ale poetické

10.03.2019 13:13:42 | Bartoncelli

Děkuji. Vtip je v tom, že bych to mohl psát každý rok, protože ta sedmihlavá saň na mne bohužel nezapomněla.

10.03.2019 13:37:08 | Ruda

NÁDHERNÝ STYL PSANÍ....VÁŽNĚ...

15.04.2018 12:12:34 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA

Děkuji. No nevím, ale asi ze mne básník, jako ostatní tady, nikdy nebude...

15.04.2018 12:15:32 | Ruda

© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí