Ve stínu fenixovych plaček

Anotace: Zrcadlo duše intimních roztrpceni a echa tvych básní ve zpytujici duši mé. Rozpomneni panenky básníka vnitřním světlem.

Pod falešným, divadelním knirem

a skodolibym, zvučným smíchem,

poslouchám ozvuky tvých slov,

jež bodají v duši jako horký kov,

jako pravda jež osvobozuje,

odjima a odpouští

spolu s vnitřním mirem.

 

Pod smitkami z kraje pavucin,

nacházím světlo, tot báseň čin,

jež odlidstuje a nachází lidskost,

v kruzích tvých svetlocivych zranění,

si uvědomím:

 

'někdy když někoho miluješ,

jediný způsob, jak to dát najevo,

je ublížit mu a doufat,

že mi promines'

 

'Či ve své ubohosti 

smělen tě zranit 

v ražbe bestialni ztece

tekutých sebepoznání'

 

'A tak naše volání,

dvojmo dojdou 

hledání v lásce 

s darováním svobody

shledání'

 

Rozletet se do svobody 

v křídlech bezpohnutelnosti 

 

Vnímat vize tvých prožívání 

Včerejskem jsi odjala me básnické jméno 

a uvila jej krehce do nitra svého

Svých lyrickych veršů malování

 

Ac tě miluji 

Nenávidím klamne zrody

Nánosy v duši 

A poklesky na povrchu věci 

Vilne pohlížim na návrat reflexi v nitru 

Zjevení v in vitru

 

Tvá postava 

Mizející v liniích 

Ztraceného světa 

Zadoniciho o nahou lásku 

 

Vykricene jména svobody 

na chodidlech vesmíru 

Jenž zlomily stébla trávy

 

Jsem vandalem v tvé duši 

klecim na kolenou 

v kleci z fenixova stínu 

pod krovem plaček 

 vykoreneni v srdci 

 

Tvé dětské vzdechy 

Pod maskou zranitelnosti

Roztavas a ulevujes duši 

 

'slzy jsou v konečném důsledku 

projevem tvého sobectví'

křehkost našich intimních svědectví

o vyhubenem škůdci v zahradě 

milostného srdce 

 

vše co ses naučila 

mi vracis vlajku vyhnanství jsi vztycila

v chodu ztracených pohnutek 

Oblevam mizející cit 

A děkuji za řeku objetí

Zalitou v dechu Tvých slz 

 

V předvečer odjezdu 

Sleduji původní píseň české lyriky 

vlast nad námi vlaky v dálce 

na kolejích lidskosti umírá rosa života

 

boj za svobodu budoucnost

příběhy těch jež umírali 

a mezi nimi My 

současní obrozenci duševní krajiny

 

V nejasném srdci hvězd 

porozenem ve stínu fenixe 

z popela pokrivenych trasni 

strach zrozeny z beznaděje 

a paměť našich celistvych

 

Píšeš o životě 

o vytusene křivde 

o mezích svobody 

o tom co na tobě nemohu cítit 

co zboznuji 

 

Tvou nesnesitelnou lehkost bytí 

Tvou dominantní dominu muze 

Malichernost křivky nostlagii smrti 

Dvojdomost androgynnich vloh 

Naivní odvahu a rty plné chtice 

 

Tvou poezii ve snech o bytí 

tvou skutečnost jak ji vnímáš 

Tvé znovuzamilujici vlohy 

Tvé jméno v těle prázdnoty 

 

Tvou bezboznost miluji i nenávidím 

Kříž tvých početí snímané v lázni panny 

Laspis a lazurit v básni lazurnice sklidim

Ocean křídel když mne objimas v lány

 

...

 

Shniji v nesmrtelnosti tvých básní 

Zastren v neslysne noci vykoupení 

Zmaten sny o zmatené touze skropeni

Ve vyklicenych kliccich lásky vstoupeni

 

Ve strachu před beztelesnosti paměti 

V zarnem lese nokturnalniho žáru 

V bezesnem kontinuu udovitych tvaru

V podrimujicim visutem mostě havěti

 

znovu se znesvarim daleko od Tvých hvězd,

od průzračného toku magických predznamenani,

jenž nás vynesou v mytiny tajuplných zakrut klani

ve kterých znovuobjevime skutečne poezie květ.

 

Tak skutečné jak jen jsi Ty sama,

skutecnejsi než básník lana,

když se zapomene v konopnem citu,

ve stínu Tvých slz skrytu,

v odstinenem hlase ženskosti,

v barvě rozbřesku porozene obraznosti,

 

když stina animu Tvého slunce,

v temnotnem mlýnu vášne,

breziho plodnou nicotou, 

vklinenou bolestnou chvilkou,

až na konec slunnych peruti rozkoše.

 

Až na konec básně 

jediné zářící 

nepředstavitelne tancující,

nevyjadritelne píšící, 

nevyhubitelne krisici, 

neporazitelne,

nevymytitelne

lásky 

 

 

...

Mezi vesmiry 

orbity zraci 

'Vis co proměňuje tmu ve světlo?'

dech poezie 

v tanci hvězd 

a lunata spanilé touhy 

pod kruhy našich vizí

zrozenych ve stínu 

fenixovych plaček.

 

My dva v proudu jedné řeky 

bohem neporozeni.

Pro umění prozreni.

...

Zem zaslibena.