Epika života
Epika života
Anotace: nakonec je to stejně všechno jen na nás...
Jsme čas od času
nazí a nevinně erotičtí
jako ramínko od podprsenky
spadlé až k lokti
z maratonu
na tramvaj
v hluboké depresi
a studu
že
ho nikdo
nebude mít
odvahu
zvednout
zpět k ramenům
která se pro nás
padlé
stávají
skoroBohem
Jsme čas od času
vítězi našich soukromých
bojů s bolestí
která se umí vrátit
zesílená v decibelech
a možná se modlíme
ať si jí nikdo nevšimne
protože nikdo dobrovolně
nepožádá cizí dlaně
o zvednutí ramínka
od podprsenky
tak si své bolesti
a zranění necháváme
pro sebe
podvědomě totiž
tušíme že ta ruka
která nás
musí vytáhnout
ze sraček
vzhůru
bude nakonec jenom ta
naše
Komentáře (8)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk18.05.2018 16:46:52 Anděl
Ach.....miluju anděly......moc ráda jsem četla! **ST**
18.05.2018 18:07:18 Jasmin de Paris
Anděli, děkuji za komentář :-) V této básni jich moc nebylo, jen jeden malý skoroBůh :-D Naštěstí jsi Vaši odnož podpořila v komentáři. Taky mám ráda anděly :-)
18.05.2018 07:50:50 Philogyny1
...ramena a ramínka jsou velice delikátní záležitost...
18.05.2018 18:05:28 Jasmin de Paris
A někdy celkem nepříjemná, ale navzdory o tom tato báseň není :-D
