Epika života

Anotace: nakonec je to stejně všechno jen na nás...

Jsme čas od času
nazí a nevinně erotičtí

jako ramínko od podprsenky

spadlé až k lokti
z maratonu
na tramvaj

v hluboké depresi

a studu

že

ho nikdo

nebude mít

odvahu

zvednout

zpět k ramenům

která se pro nás

padlé 

stávají

skoroBohem

Jsme čas od času
vítězi našich soukromých
bojů s bolestí
která se umí vrátit
zesílená v decibelech
a možná se modlíme
ať si jí nikdo nevšimne
protože nikdo dobrovolně
nepožádá cizí dlaně

o zvednutí ramínka
od podprsenky

tak si své bolesti
a zranění necháváme
pro sebe
podvědomě totiž
tušíme že ta ruka
která nás
musí vytáhnout
ze sraček
vzhůru
bude nakonec jenom ta

naše