jsem nikdo
když čas ochcává
sloupořadí paměti
až z druhé strany snu
přichází zklidnění
spíš napůl probuzení
do smyšlenky dne...
rekvizity mládí
vynášíš na půdu
pod chřadnoucí krovy
domnělého domova
každý den odpadne
jeden článek tasemnice
a jiný doroste v přítmí
tvé nekonečnosti...
život tě každým dnem
znovu
a znovu
prožere
a ty tak akorát
stačíš dočíst
pořád tu stejnou knížku
pozpátku až k patitulu
s nečitelným věnováním...
slyšíš ?
na střechách zaříkávají stíny
vzpomínek
svévolně rozhoupané
zvony
za naprostého bezvětří...
*
...nejsem milovník zvonů, ale tvé poezie ano...
01.08.2018 14:07:11 | Jort
ba ne Jorte, zvony jsou lepší....:-D :-D* :-)*
01.08.2018 14:52:40 | Frr
... prožraný živote ...
... skvěle poskládané ...
01.08.2018 09:38:52 | Marcella
díky**:-D*
01.08.2018 11:06:43 | Frr
dlouhé zamyšlení,zavěšené z devátého patra bezvětří
01.08.2018 08:32:20 | Akyš
:-)))**** :-D*
01.08.2018 11:07:06 | Frr
Ještě jsem ji nedočetla celou, ale už se stala tou nejvzácnější a to věnování je víc než čitelné:-))děkuji jiříčku
01.08.2018 07:56:11 | Nikita44
díky za tak krásné přijetí, Nikorinko hojivá***:-D :-))*
02.08.2018 04:48:04 | Frr
Ta má hloubko, koneckonců jako vždy, moc se mi líbí. :-)
31.07.2018 22:41:24 | Kubíno
Naprosto geniální!
31.07.2018 21:59:48 | LadyUnknown
uvádíš mě do rozpaků...ale jsem potěšenej...jen aby ale roztlemený ksichtejček mýho egčka ještě víc nezduřel.....:-D :-))*
31.07.2018 22:31:31 | Frr