jak oněmí báseň

 hořící  mozek  upek

múzina  vejce

v  jejím  zpoceném  klíně

se  černá  báseň

beze  slov

  pozdě  jsem

trny  spálené  růže

 navlíknul  do  plamenů

letního  brokátu

z děr  prázdných  kapes

už    stejně  dávno  vypadaly

  šutráčky  slz

pravěkých  lásek...