Trest

Procházíš osrdím
tak sladkobolně
jako vzpomínka


Na ruce
co Ti nikdy nepřejely
prsty po tvářích


Na vlasy
jichž si se nikdy nenadechl
na svých polštářích


Na chuť v ústech
po polibcích
zasvěcených něze




Odpluly s okem úplňku
očistnou vodou horských soutěsek
odešly v síle
povstanuvší v ženě
co zrodila se v mořské pěně


zapomnění...


Na slabost v uprošení
Na touhu po soucitu
Nevíru žít dál ustrašeně


Mlčíš...


Trestáš tím mě
neb svoje city
pohoršeně?