Anotace: Není radno si nechávat vše co najdete...
----------------------------------
Zlatý zub
Ta prašná cesta co poli se vine
Dala mi poklad, zub cenný nad jiné -
Ukrývám svůj lup.
V poli však čelist co trčí mi věští,
Že snubní z něj prsten by nepřines štěstí -
Že co má líc, má rub.
Odhazuji zlato, symbol blahobytu,
Kopu mu hrob, odolám jeho třpytu -
Sázím zlatý zub.
Chci jedno, nic víc,
Ať co má rub, má líc -
Ať nevyroste nic.
Hezký:-))
27.09.2018 08:39:54 | Nikita44
Děkuju moc. Není zrovna moc pozitivní, ale člověk se pořád taky nemůže jen usmívat, že?
27.09.2018 10:34:51 | Tlachapoud
:-) bezva, Tlachapoudku :-)! ST
26.09.2018 07:32:19 | Fany
Nějak jsem čekal humorné či dějové zakončení, dobře by se hodilo. Takhle to spíš vyšumělo. Ale je to rozhodně originální.
25.09.2018 17:05:32 | Pelican
Vychází z příhody, která si mi stala. Neměl jsem tehdy pocit, že bych se zrovna dobře bavil. Byl to pro mě dost zvláštní zážitek, občas okolo toho místa chodím a pořád si pamatuju tu zvláštní ponurost.
Ale je jasné, že čtenář nic z toho nemůže tušit, navíc každý má jiné představy. A znovu "navíc" - cizích názorů na mé básně si vážím více než vlastních.
25.09.2018 18:34:24 | Tlachapoud