Třetí k nim tak slepý

Neznal jinou nežli svoji, píseň šťastnou osamění,

zpíval ptákům, vzduchu, lesní krásce,

zpíval věčně bez aplausu, bez umění,

slepý k nenávisti, slepý i k lásce.

Neznalá pana, oděna v nechtěných šípcích,

s hlavou mezi dvěma světy,

skládal pro ni spánky spících,

mezi řádky, když proklouzly mu věty.

Dnes konec slov i zpěvu leží dole,

pro ni v moři, pro něj ve stodole,

kde láska spasila slepá stvoření.

Krátce znal je třetí k nim tak slepý,

jen Bůh ví, kde mu dnes básně lepí?

Snad tam, kde lásce plane vyhoření…